Informační článek

Škola a praxe – tak trochu jiné světy

Vysvědčení jsou rozdána, zkouškové období na většině vysokých škol už je také definitivně minulostí, a tak studenty po dohnání spánkového deficitu čeká o poznání příjemnější období studentského života, tedy prázdniny

Letní měsíce mohou mladým lidem, kteří se na rozjezd své kariéry teprve připravují, vedle načerpání čerstvých sil a zážitků nejrůznějšího druhu dobře posloužit i pro vylepšení věčně napjatého rozpočtu a také pro získání autentické zkušenosti, jak to chodí v reálné praxi. Školy se totiž mohou snažit sebevíc, ale i v případě nejefektivnějších a s profesní sférou nejprovázanějších vzdělávacích systémů platí, že školní (akademické) prostředí bude vždycky jiným světem, ve kterém platí jiné zákonitosti než v realitě konkrétních firem či neziskových subjektů. Je to dobře, anebo špatně? Ti, co vnímají význam formálního vzdělání především či výhradně v rovině přípravy na budoucí povolání a profesní dráhu, by pravděpodobně řekli, že je to zásadní nedostatek vzdělávacího systému. Naopak ti, kdo očekávají od školy nejen příspěvek ve smyslu vědomostní výbavy, ale i podíl na celkovém osobnostním rozvoji člověka, patrně řeknou, že je to zkrátka přirozené už z toho důvodu, že škola primárně není dodavatelem pracovní síly, nýbrž vzdělávací institucí v širším slova smyslu. Tak či tak, zejména první pracovní zkušenosti mohou v mnohém mladé lidi příjemně i nepříjemně zaskočit, motivovat i odradit, inspirovat i vyděsit.

A na jaké konkrétní rozdíly oproti školnímu světu, milí studenti (případně absolventi), s největší pravděpodobností na brigádě či svém prvním zaměstnání, narazíte? Samozřejmě kromě toho, že odměnou vám již nebudou známky a kredity, nýbrž peníze.

 

Ideál vs. Reál

Zjednodušeně by se dalo říci, že škola nám říká, jak by to mělo vypadat a reálná praxe pak ukazuje, jak to skutečně vypadá. Zejména v oborech, které nejsou exaktní vědou, ale spíše souhrnem empirických poznatků, jako je například personalistika, jsou přednášky a učebnice plné modelových příkladů a případových studií úspěšných firem, jak motivovat zaměstnance, konstruktivně a systematicky využívat zpětnou vazbu a podobně. Samozřejmě existuje řada firem, které jsou i v reálu příkladem úspěšné práce se zaměstnanci a dokladem toho, že moderní manažerská slovíčka jako feedback, coaching a jiné mohou mít skutečný význam a uplatnění. Na druhou stranu však při troše smůle může zažít mladý člověk ostrý kontrast v podobě střetu s uplatňováním některé z nepsaných a již méně moderních zásad, které však na rozdíl od těch současnějších přežily už několik společenských režimů – např. „držet hubu a krok“, „každá aktivita má být po zásluze potrestána“, „nesmíš být za žádných okolností chytřejší než šéf“ a podobně.

Průřez vs. Výsek

Pokud by se pořádala soutěž o nejčastěji vyslovené věty ze strany studentů, jedním z favoritů by byla ta, která dokáže některé z učitelů spolehlivě rozčílit, a to: „tohle určitě nikdy nebudu potřebovat“. A nutno uznat, že je na ní velký kus pravdy, ačkoliv smysluplnost nepostrádá i častá reakce na ni ve smyslu „to nikdy nemůžeš vědět“. Nicméně člověk si po vysoké škole uvědomí, že univerzita a základní škola jsou si velmi podobné v tom, že v obou případech získáváme jakýsi základ. Jenom s tím rozdílem, že v případě školy, která to má i v názvu, jde o všeobecný základ o světě kolem nás (ve formálním slova smyslu, skutečný základ získáváme samozřejmě mnohem dříve) a v případě terciárního stupně vzdělání jde vlastně taktéž o základ, tentokrát v daném oboru, byť se může jednat o disciplínu sebe-specifičtější. Vždycky to tedy bude tak, že i v případě rozmanité práce lze využít pouze malý výsek znalostí ze školy, což ale není třeba vnímat negativně.

 

Vrstevníci vs. Různé generace

Již odmala jsme vystaveni vrstevnickým skupinám. Školka, základka, vyšší stupně škol, sportovní oddíly, kroužky… Všude nějakým způsobem kooperujeme, vytváříme a rozvíjíme vztahy, snažíme se prosadit.  Ale takřka výhradně s přibližně stejně starými jedinci. První pracovní zkušenost je tak často i premiérou v tom smyslu, že si vyzkoušíme spolupráci s lidmi, kteří jsou třeba o několik desetiletí starší a zkušenější než my sami, což je obvykle velmi dobrá příležitost pro vzájemné obohacení. Podobně jako je ve sportovním týmu často klíčem k úspěchu vhodný mix protřelých a nadějných hráčů, výzkumy říkají, že tento poznatek je platný i v případě běžného pracovního kolektivu, přičemž firmy či oddělení se zastoupením různých generací vykazují nejen vyšší výkonnost, ale i zdravější vztahy.

Jiná dimenze zodpovědnosti

Přestože je aktuálně poměrně rozšířený a populární názor (… zejména u těch, kdo na ní nikdy nestudovali), že pobyt na vysoké škole je především prodloužením mládí a takzvaně ´zašívárnou´, i se studiem je spojena řada povinností, úkolů a stresů. Na druhou stranu je pravdou, že v praxi si člověk rychle uvědomí, že například počítat školní příklad je zkrátka pouhým hraním v porovnání s hmotnou zodpovědností za reálné peníze či jiný majetek, což se může lehce týkat i brigádníků. Jiný příklad? Zaspání či pozdní příchod na přednášku většinu studentů nikterak nerozhodí a spíše je to zdrojem legrace, což se jistě nedá říci o stejném prohřešku v případě důležité pracovní nebo obchodní schůzky. Celkově jsme ve škole sami za sebe. Když se nám povede úspěšně složit zkoušku, je to jen náš úspěch a zásluha. V opačném případě můžeme nadávat zase pouze sami sobě. V pracovním týmu to takto jednoduché většinou není, což v některých případech lze vnímat jako výhodu, jindy to může být trochu frustrující.

Jistě by bylo možné nalézt celou řadu dalších aspektů názorně dokumentujících rozdílnost školního a pracovního prostředí. Pokud se tedy rozhodnete využít právě začínající léto ke sbírání prvních pracovních zkušeností, nezbývá než popřát, ať si z něj odnesete co nejvíc inspirativního a obohacujícího. Praxe totiž nepochybně může nabídnout zase něco úplně jiného než škola. Ostatně, jak jinak získat ono cenné srovnání?

 

autor: Jiří Matěj BRŮNA

O AUTOROVI

J.M. Brůna je zapsán v České knize rekordů jako absolvent nejvyššího počtu škol v nejkratší době. Kromě jiného vystudoval obor Řízení lidských zdrojů na LIGS University. Již od střední školy je však zároveň v úzkém kontaktu s praxí. Pracoval na různých pozicích v oblasti marketingu, finančních služeb, vzdělávání, ale i neziskovém sektoru. Je autorem řady článků především s tematikou školství, pravidelně přispívá např. portálu rodina.cz.